Přišel do Luhačovic v roce 1902, aby společně s dr. Veselým bděl nad organizačními pracemi při budování lázní.
Cyril Holuby byl Slovák, přenesený studiem a činností do českého prostředí. Narodil se v Zemanském Podhradí v Bošácké dolině, vklíněné mezi nejvyšší vrcholky Javorinu a Lopeník v Bílých Karpatech. Jeho otcem byl evangelický farář Josef Ludevít Holuby, věhlasný slovenský spisovatel, národopisec a botanik, poctěný pražskou Karlovou univerzitou čestným doktorátem. Cyril Holuby šel ve šlépějích svého otce. Byl nejen milovníkem přírody, znamenitým znalcem a zpěvákem lidových písní, ale i oddaným a věrným stoupencem československé vzájemnosti. Snaha poznat český život v jeho rozmanitých složkách jej přivedla do Brna, které bylo tehdy ještě velkou převahou německé a hledalo teprve ohniska českého probuzení. S velkou iniciativou se zapojil do práce za obrození Brna. Osmnáct diplomů Matice školské a děkovné dopisy od nejrůznějších národních sdružení byly dokladem této obětavé činnosti.
Tak zdatného ve svém oboru a oblíbeného v brněnské společnosti poznal Cyrila Holubyho dr. František Veselý, který byl v té době náměstkem starosty brněnského Sokola. Dr. František Veselý potřeboval ke své organizační práci při budování luhačovických lázní spolehlivé pomocníky. Proto po poradě se svým bratrancem, ředitelem Vesny Františkem Marešem, který byl duší tehdejšího brněnského života, vybral si dr. Veselý Cyrila Holubyho za luhačovického spolupracovníka.
A tak přišel Holuby roku 1902 do Luhačovic jako správce lázní (měsíční plat 160 korun a volný byt). Dr. František Veselý nemohl najít věrnějšího a oddanějšího spolupracovníka v těžkých počátečních letech, než byl Cyril Holuby. Jejich společné starosti, Úspěchy i zklamání je oba spojovaly k upřímnému přátelství čím dál tím více, jež vlastně dojemně vyznělo, když dr. Veselý roku 1909 opouštěl Luhačovice. Dopis, který tehdy napsal Holuby dr. Veselému a v němž ho přímo prosí, aby zůstal, protože "Luhačovice, Vaše životní dílo, nejsou ještě tak daleko, aby se obešly bez Vás," zůstane vždy dokladem jejich vzájemného vztahu, naplněného důvěrou i souladem dvou statečných duší. Však také Cyril Holuby byl jediný, který se přišel rozloučit s dr. Veselým při jeho odjezdu. Kytice podzimních květů byla výrazem jeho bolesti a smutku.
V Luhačovicích prošel Cyril Holuby několika stupni Úřednické kariéry od správce až po inspektora lázní, ale Účastnil se všeho, co mohlo vést ku prospěchu lázní. Byl pomocníkem dr. Pavla Blaha při snaze o vystavění Slovenského domu, jehož realizace ztroskotala pro finanční nesnáze, byl ctitelem Jurkovičovým a v jím postavené Chaloupce bydlel až do svého odchodu z Luhačovic.
Holuby byl muž přímé, elegantní postavy a basbarytonové zabarvení jeho příjemného, kovově zvučného hlasu si získávalo velikou oblibu. Pro své přednosti byl v luhačovickém společenském dění velmi oblíben. Recitoval básně při různých příležitostech, přihlásil se k herecké činnosti kruhu luhačovického ochotnického divadla, jehož zakladatelem byl spisovatel dramat a režisér, lázeňský lékař dr. Zikmund Janke. Jako herec vynikl Cyril Holuby nadprůměrným výkonem ochotníka ve Vrchlického veselohře Noc na Karlštejně v Úloze Karla IV. a jistě by se byl uplatnil zvláště v heroických Úlohách jako herec z povolání i na velkých scénách.
Celá řada funkcí, které zastával v luhačovickém kulturním i hospodářském životě svědčí o jeho vřelém vztahu a živém zájmu nejen k samotným lázním, ale k celým Luhačovicím. V popředí stál Sokol, u jehož založení v Luhačovicích roku 1909 stál společně se sochařem Amortem, dr. Karlem Mikuláškem a tehdejším učitelem Krystýnkem. Stejně neÚnavný byl i při vzájemnostní práci Československé, a proto bylo zcela samozřejmé, že byl zvolen do místního odboru Československé jednoty.
Na jaře v roce 1819 odešel na požádání dr. Veselého, který byl v té době generálním ředitelem Československých lázní spolu s dr. Mikuláškem na Slovensku. Jejich cílem bylo uspořádat lázeňský život na Slovensku a dát mu mimo jiné i kulturní a společenskou Úroveň. Všichni tři si prohlédli Piešťany i Rájecké Teplice. Zlákáni vzpomínkami na národopisnou a lidově architektonickou krásu zajeli do Čičman, odkud odjeli do tatranských lázní. Zastihli je zpustošené a oloupené. A právě tato skutečnost rozhodla, že Cyril Holuby přijal místo ředitele v Tatranské Lomnici. Co všechno ve své budovatelské usilovné práci v Tatranské Lomnici zažil, o tom nejsou přesnější záznamy. Ví se jen, že při propouštění maÄŹaronských zaměstnanců narazil na byrokratickou pomalost a nevšímavost Úřadů, které tím narušovaly a brzdily jeho snahu o rychlý postup při obnově lázní. A tak se stalo, že jeho pevný duch při nervovém napětí zakolísal.
Při jedné cestě do Žiliny se ztrácí jeho stopa. Zůstává otázka: volil sám smrt, nebo přišla zákeřně z nepřátelských rukou, anebo snad odešel do Polska za bývalým luhačovickým pracovníkem, redaktorem a básníkem A. B. Dostalem? To vše jsou jen dohady, které nevysvětlilo ani bedlivé pátrání jeho rodiny.
(Literatura: Lázně Luhačovice. lázeňský list, str. 3, 1948)