Když teď vyrazíte do luhačovických lázní a strávíte tu pár hodin, víkend anebo několik týdnů coby klienti, prakticky nepoznáte, jak tvrdě sem opakovaně dopadaly restrikce plynoucí z epidemie covidu. Současný pohled je vlastně klasický, lidí plno. To určitě těší i generálního ředitele Lázní Luhačovice a.s. Eduarda Bláhu. Zkušený manažer ovšem moc dobře ví, jak se věci mohou měnit. Pohodu, která tu teď přímo sálá, vnímá ovšem velmi rád.

V dnešním díle se vypravíme až do podhůří Bílých Karpat. Krátkou tratí, která odbočuje ze slavné Vlárské dráhy, dojedeme do největších moravských lázní, do Luhačovic. Přesto, že jízda modrým motorákem Arrivy trvá jen čtvrt hodiny, cesta stojí za zhlédnutí a zdejší kraj rozhodně za návštěvu. Lázně Luhačovice se od svého vzniku potýkaly s s dopravou lázeňských hostů. Od roku 1888, kdy byla zprovozněna Vlárská dráha mezi Uherským Brodem a Trenčianskou Teplou, byli dováženi koňskými povozy ze stanice Újezdec u Luhačovic. Jenže to se ředitelství lázní nezdálo dost reprezentativní.

Lázně Luhačovice zažívají i přes proměnlivé počasí nejlepší období za uplynulé dva roky, na kolonádu a do léčebných středisek se po pandemii vrátili hosté. Luhačovice byly od počátku svého vzniku slovanskými lázněmi a jejich nezávislost na zahraničních turistech přetrvala dodnes. Čechy lákají na opravené památky, novou kolonádu a vincentku.