Byl jsem nucen odklidit stopy po pohnuté noci a chtě – nechtě jsem si musel po vzoru detektivů domýšlet, co se v tu dobu asi stalo. Tak schválně, co byste si mysleli vy, kdybyste kolem vchodu a přilehlé lavičky uviděli toto: cca. Tři kila vaty (ne tři kilowatty); zhruba 30 obalů od ovocných bonbónů (kontejnery jsou tak strašně daleko...); obligátně ňáký ty vajgly (za barákem jich bylo ještě víc, k tomu obaly ode dvou doutníků – i mezi požitkáři se zřejmě najde prase); a zlatý klinec toho všeho – fanfáry – dvakrát nablito! Evidentně se jednalo o dva různé žaludky. Co byste za to dali, kdybyste to mohli vidět společně se mnou! Hotový z  zrak. Jedna z těchto excelentních pizz byla docela blízko našeho zatepleného domu, špatná muška, bylo by moc fajn mít zvratky jako integrální součást omítky.  Snad příště. Ale teď vážně, když už má někdo potřebu sedět v noci na lavičce, chlastat tam víc než snese, tak zlaté pravidlo zní: nic sladkého. Nejen že je dotyčná osoba za blba, ale taky to ráno potom za moc nestojí. Anebo: když neumíte pít, nedělejte to. Jestli ovšem hodláte přes to všechno pokračovat ve svém životním stylu (nespoutaném) a neudržíte játra na uzdě, noste si sebou aspoň kýbl a hadr. Děkuji.

Jindřich Dvořák, Luhačovice