Díky panu Dušanovi Kovaříkovi se nám podařilo získat nový článek o luhačovických pramenech, který aktualizuje mnohé informace z článku starého. Pokud se tedy zajímate o prameny, v tomto článku naleznete mnoho zajímavých informací.
Lázně Luhačovice patří k největším a nejkrásnějším lázním v ČR. Ne nadarmo jsou nazývány „perlou Moravy“. Za svoji proslulost vděčí příhodným klimatickým podmínkám, ale hlavně díky svým minerálním pramenům. Nadmořská výška pramenné oblasti je 250 – 290 m n.m.. Průměrná roční teplota je 8,5 oC, celkový roční úhrn srážek je 720 mm. Průměrná roční relativní vlhkost vzduchu je 77%. Zdejší minerální vody byly známy již koncem středověku. První písemná zmínka o nich pochází z roku 1669 v latinsky psaném spise brněnského fyzika doktora Jana Hertoda z Todtenfeldu nazvaném Tartaro-mastix Moraviae (v překladu moravský bič na usazeniny). Tehdejší odborníci se domnívali, že se v lidském těle z potravin vytvářejí usazeniny, které jsou těmito vodami odstraňovány, a proto je v názvu ten „bič“. Právě tento rok 1669 je považován za počátek léčebné tradice Luhačovic. Protože ale v tomto spise je již popsán jednoduchý rozbor zdejších minerálních vod a způsob použití na jednotlivé choroby lze předpokládat, že tyto vody musely být známy daleko dříve. Od již vzpomínaného roku 1669 se zdejší oblastí zabývali odborníci z různých oborů. K prvnímu odbornějšímu rozboru došlo v roce 1777 provedeném profesorem Cranzem a poté došlo k postupné výstavbě lázeňských objektů a zařízení, v jejichž výstavbě,opravách a rekonstrukcích se pokračuje dodnes. Koncem 17. století došlo k úpravě nejstarších pramenů a začali se objevovat první hosté. Vlastník pozemků Vincenc Serényi postavil první vanové lázně. Po něm je také pojmenován jeden ze dvou nejstarších pramenů Vincentka, který je proslulý v celé České republice a je pro léčení dýchacích cest nenahraditelný.
To, že na zdejším území vyvěrají minerální prameny, je způsobeno příhodnou geologickou strukturou. Z tohoto hlediska patří Luhačovice do západní části Karpat, tzv. račanské jednotce magurského flyše. Tato je zastoupena z litologického hlediska třemi významnými celky:
luhačovické vrstvy mocnost 400 m střední a svrchní neocén
spodní zlínské vrstvy mocnost 300 m svrchní neocén
svrchní zlínské vrstvy mocnost 1000 m svrchní neocén
Zatímco oboje zlínské vrstvy, které jsou tvořeny převážně křemitými pískovci, případně slepencovitými pískovci s polohami jílovitých peolitů jsou téměř nepropustné, pro oběh minerálních vod jsou nejdůležitější geologicky nejstarší luhačovické vrstvy o mocnosti 400 m tvořené vrstvami pískovců, prokládané vložkami jílovců. V pískovcích jsou vytvořeny pukliny, které podmiňují proudění minerální vody k povrchu zemskému. V mladších třetihorách došlo k vrásnění, při kterém vznikla antiklinála, což znamená obloukovitý útvar, v ose SV - JZ od Obětové na Malou Kamennou, přičemž došlo v luhačovických pískovcových vrstvách k puklinám, které mají hlavní zásluhu na oběh zdejších minerálních vod. Oběh těchto vod si můžeme vysvětlit takto: Minerální vody jsou uloženy hluboko v podzemí jako fosilní vody třetihorního moře. Oxid uhličitý, jako produkt sopečné činnosti v mladších třetihorách vystupuje z velkých hloubek z podzemí po puklinách a tektonice do svrchních partií, kde dochází v luhačovické struktuře do styku se silně mineralizovanými vodami. V nich se jednak rozpouští, a současně je vynáší k povrchu zemskému. V hloubkách kolem 200 m se tyto velmi silně mineralizované vody mísí s vadozními (vsáknutými) vodami mělkého oběhu. Podle druhu výstupních cest a stupni ředění pak vznikají vody s různou mineralizací, ale stejného chemického typu. Vody s nejvyšší koncentrací solí (Elektra, Vladimír a Jaroslava s mineralizací až 13 - 15 g/l), přes vody s menší koncentrací (Vincentka, Ottovka, Aloiska, Šťastný a další s 8 - 12 g/l), až po vody s nejnižším obsahem solí (Nová Čítárna a Svatý Josef s mineralizací 4 g/l . [ Dle nové klasifikace podle vyhlášky 423/2001 jde o vody silně až velmi silně mineralizované]. Tam, kde výstupní cesty těchto vod vystupují až k povrchu zemskému jsou jednotlivé zdroje jímány ve formě pramenů (Ottovka, Vincentka, Aloiska, Amandka). Tam, kde tyto výstupní cesty končí v aluviálních náplavech Luhačovického potoka byly tyto vody zachyceny ve formě kopaných studní čtvercového průřezu 2 x 2 m, nebo kruhového průřezu o průměru 2 m. Jejich hloubka byla do 9 m. Později byly tyto vody zachyceny vrty zaústěnými do skalního masivu hluboké do 14 m. Výjimkou je zachycení zdroje MUDr. Františka Šťastného (Gejzír), který byl navrtán ve dně bývalé studny Janovka 1906 jako artézký zdroj a pramen Elektra, který byl navrtán do hloubky 80m. V současné době se nachází v Luhačovicích 16 zdrojů přírodních léčivých vod, z nichž a. s. Lázně Luhačovice má ve správě 13. Dva zdroje využívají Léčebné lázně a.s. léčebna Miramare a šestnáctý zdroj je exploatován závodem Léčivé vody a. s., který jej plní do lahví a pod názvem Vincentka distribuuje do obchodní sítě. Všech šestnáct těchto zdrojů je klasifikováno jako přírodní léčivé silně až velmi silně mineralizované studené hydrogenuhličitano-chloridosodné jodové kyselky, se zvýšeným obsahem lithia, barya, fluoridů a kyseliny borité. Jak je již patrno z klasifikace kyselek, z kationtů tvoří hlavní složku sodík v množství od 1000 do 4500 mg/l, což je 80 – 90 mval %. Dále je zde obsažen vápník, hořčík, lithium, draslík a další. Z aniontů jsou to hydrogenuhličitany v množství 2000 - 7600 mg/l (až 65 mval %) a chloridy jsou zastoupeny 600 - 3400 mg/l (30 – 40 mval %). Dále jsou to fluoridy, bromidy, jodidy a sírany. Z nedisociovaných složek je to kyselina boritá a kyselina křemičitá. Jsou vysoce proplyněny oxidem uhličitým o obsahu 1700 až 2700 mg/l. Jsou studené - jejich teplota při vývěru je kolem 10 – 13 °C. Jsou slabě kyselé – jejich pH se pohybuje od 6,1 do 6,4. Podle osmotického tlaku jsou hypotonické až hypertonické.
První prameny byly zachyceny v druhé polovině 17. století (dnešní Amandka a Vincentka). Postupem času byly budovány další zdroje. Založením první akciové společnosti v čele s MUDr. Františkem Veselým došlo k vybudování dalších nových zdrojů minerálních vod. Od roku 1929, kdy byl navrtán Gejzír (dnes pramen MUDr. Františka Šťasného), do roku 1972 využívaly Lázně Luhačovice těchto 12 zdrojů: Aloiska, Amandka, Antonínka, Čítárna, Elektra, MUDr. Šťastného (Gejzír), Janovka, Jubilejní, Ottovka, Ústřední, Vincentka a Sirný.
Na základě dlouhodobého hydrogeologického průzkumu byly v roce 1972 vybudovány nové zdroje (vrty) Bystrica a Dagmar, které s později v roce 1976 vybudovaným zdrojem Elektra 2 byly vyhlášeny v roce 1980 za přírodní léčivé. Všechny tyto zdroje, až na malé výjimky (Elektra a Gejzír) byly podchyceny v I. zvodni v zóně sekundárního rozptylu ve fluviálních naplaveninách říčky Šťávnice z relativně malých hloubek (do 14 m), a proto byly ohroženy antropogenní činností. Proto v letech 1987 a 1988 bylo vybudováno 6 nových zdrojů hlubokých 30 - 50 m, které umožňují jímání vody z druhé zvodně. Jedná se o zdroje Nová Čítárna, Nová Janovka, Nový Jubilejní, Nová Vincentka, Vladimír, Vincenka II, a v pozdějších letech Jaroslava a nejnovější zdroj Svatý Josef, který vznikl úpravou původního strukturního vrtu. V tomto období bylo v Luhačovicích 23 zdrojů, které byly vyhlášeny za přírodní léčivé. Mělké zroje zachycené v kvarterních usazeninách luhačovického potoka - Čítárna, Ústřední, Janovka Antonínka a Dagmar byly v roce 1993 (a později Bystrica) z důvodu nebezpečí kontaminace dalších zdrojů na pokyn MZd. ČR likvidovány. V pozdější době přestal vyhovovat pramen Sirný kriteriím vyplývajících z nové klasifikace zdrojů.
Zdejší minerální prameny se používají k pitné léčbě a k inhalačním procedurám (včetně kloktání a prolévání nosu). Největší množství této vody je používáno k uhličitým koupelím.
Přehled jednotlivých zdrojů a způsob jejich použítí pro balneační procedury, včetně vydatností, nebo povoleném množství odběru:
Aloiska pitná léčba, inhalace 3 l/min.
Amandka nevyužívána ---------
Elektra uhličité koupele, inhalace 15 l/min.
MUDr. Šťastný (Gejzír) inhalace, pitná léčba 3 l/min.
Ottovka pitná léčba 3 l/min.
Jubilejní nevyužíván (připraven pro uhličité koupele) 15 l/min.
Vincentka pitná léčba, inhalace 12 l/min.
Nová Janovka uhličité koupele, inhalace 60 l/min.
Nová Čítárna uhličité koupele, inhalace 60 l/min.
Nový Jubilejní nevyužíván (připraven pro uhličité koupele) 15 l/min.
Vladimír uhličité koupele, inhalace 60 l/min.
Elektra 2 pozorovací objekt 15 l/min.
Vincentka II pitná léčba 15 l/min.
Jaroslava uhličité koupele, inhalace 15 l/min.
Josef uhličité koupele, inhalace, pitná léčba 15 l/min.
Nová Vincentka plnění do lahví 30 l/min.
Většina zdrojů je umístěna v údolní nivě luhačovického potoka v nadmořské výšce od 252 m n.m. (Elektra,Svatý Josef, Jaroslava) do 262 m n. m. (Ottovka). Výjimkou je pramen Aloiska, který má nadmořskou výšku 289 m a leží více než 30 m nad ostatními prameny. Deset zdrojů (včetně Aloisky) je situováno na levém břehu Šťávnice (Vincentka, Amandka,, Vincentka 2, Nová Vincentka, Nová Janovka, Dr. Šťastný,Vladimír, Aloiska,, Elektra 2, Elektra). Pravobřežně jou to zdroje Nová Čítárna, Jubilejní, Nový Jubilejní, Ottovka, Jaroslava a Svatý Josef.
Celkové možné využitelné množství minerální vody získané ze zdrojů pro balneologické využití je cca 340 l/min., což činí přes 5,5 l/s.
Minerální vody používané jako pitné jsou využívány přímo na místě odběru.Vody používané k inhalacím a uhličitým koupelím jsou čerpány z jednotlivých zdrojů do vodovodu minerální vody. Tento je v případě Lázní a. s. napojen do vodojemu, odkud je voda rozváděna do jednotlivých míst spotřeby (LH Palace, LH Morava, Inhalatorium a LH Jurkovič). Rovněž minerální voda pro Léčebné lázně Miramare, s. r. o. je čerpána do akumulačních vaků přímo v budově, kde je ihned spotřebovávána. Voda pro Léčivé vody, a. s., závod Vincentka je čerpána do akumulačních nádrží, kde je po odželeznění a filtraci plněna do lahví. Dále se požívá k výrobě nosních sprejů, pastilek, sirupu, zubní pasty, hydratačního krému a spreje a koncentrátu. Autorem článku je Dušan Kovařík
Bookmark with:
|
